neděle 17. června 2018

závod Rudolfovská 5ka

Rodolfovskou 5ku jsem už jednou běžela, minulý rok jsem se tam nedostala a ani letos jsem ji neměla v plánu. Je to krásný závod po lesní cestě, kolem Mrhalu s perfektní organizací od chlapů z Resolution Teamu. Jenže od půlmaratonu jsem neběhala, prostě to časově nešlo. Takže jsem se závodem nepočítala. Brácha taky říkal, že nepojede. Večer před závodem mi psala Lenka L., že pojede a co já...a já, že ne. No ale potom jsem koukala na fotky do tomboly a zkusila doma rodinu, jestli by přece jenom nechtěli jet. Vyšlo super počasí, slunce, parádní výlet i pro ně.
Navíc tentokrát špičkové občerstvení, k zakoupení výborná káva, donuty, zmrzlina z ovoce, klobásy...pro závodící děti spousta cen včetně medaile. Navíc parta přátel, známých, brácha taky dorazil /že já jsem mu věřila, že nepojede :-)/. Jasně, body do poháru JBP byly další velké lákadlo.
Za náš tým Lepasta (Lenka - nakonec neběžela - zažívací potíže, Standa - horečku, takže jediné body zůstaly na mně).
No byla jsem upřímně zvědavá co udělají moje nohy...po půlmaratonu křeče, celodenní sezení u počítače, žádný sport, alpáč, prostě nic... malinko jsem se rozcvičila a šla fandit nejdřív chlapům. Kvůli vysoké účasti a úzkým cestám ženy vybíhaly zvlášť o deset minut po nich. Brácha byl vtipnej, zjistil to až těsně před výstřelem. 
Trasa z kopce, do kopce, z kopce, přeskok přes potok a do kopce do cíle. Slunce pěkně pralo, málokde v lese byl chládek a z mokrýma botama do cíle, pěkně za hecování bráchy, jsem doběhla v čase 30:04 min. Kdybych mrkla na garminy, mohla jsem se hecnout a dát do pod půl... no ale v kopci před cílem jsem alespoň předběhla jednu slečnu. V cíli jsem dokonce musel říct do mikrofonu jak se mi běželo :-))
Jo bylo to fajn, jsem ráda, že jsem jela a body se hodí.
V tombole jsem ještě vyhrála baterku, Štěpánek soudek Plzeňského piva a Martin metr. Brácha poukaz do fitka, takže fakt dobrý.




trénink - červen 2018

Předem musím zdůraznit, že v červnu mám absolutně málo času na běhání. Nová práce a režim mě zaměstnává do večerních hodin, nohy bukový, ale zase se do toho opřu. Takhle to prostě občas chodí.

1. TÝDEN /28. 5. - 3. 6. 2018/ 
PO - 
ÚT - běh 5 km / 32:48 min. / tempo 6:32 / TF 146 
ST -
ČT - alpinning
PÁ -
SO - půlmaraton RunCzech CBhalf - samostatný report
NE -


2. TÝDEN /4. 6. - 10. 6. 2018/ 
PO - běh 3,14 km / 22:13 min. / tempo 7:05 / TF 134 - výklus po půlmaratonu
ÚT -
ST -
ČT - běh 5 km / 34:27 min. / tempo 6:52 / TF 135
PÁ -
SO - 
NE -


3. TÝDEN /11. 6. - 17. 6. 2018/ 
PO - 
ÚT -
ST -
ČT -
PÁ -
SO - závod Rudolfovská 5-ka - samostatný report
NE -


4. TÝDEN /18. 6. - 24. 6. 2018/ 
PO - 
ÚT -
ST -
ČT -
PÁ -
SO - 
NE -


5. TÝDEN /25. 6. - 1. 7. 2018/ 
PO - 
ÚT -
ST -
ČT -
PÁ -
SO - 
NE -

sobota 16. června 2018

Půlmaraton v ČB



Můj druhý půlmaraton
Přihlásila jsem se na něj už v listopadu. Trénink nic moc, rozhodně ve srovnání s předchozím rokem to bylo méně km. Měsíc před závodem nástup do nové práce, nebyl čas a energie na pořádné běhání.
Prostě zlepšování rychlosti se nekonalo. Všechny mé běhy byly v podobném tempu kolem 6:30 a v tomto duchu jsem plánovala běžet. Bylo mi jasné, že budu ráda, když to uběhnu.
Těsně před závodem jsem to říkala bráchovi a ten mi poradil, abych střídala běžecké přestávky.
A tuto radu jsem se rozhodla praktivovat. Připravila jsem si datle, hroznový cukr a sluchátka s hudbou. Cíl byl jasný, uběhnout to do 2:30 hod. a prokládat to pravidelnýma minutovýma chodeckýma přestávkama na každé občerstvovačce.
Už start dm běhu mě nabudil tou úžasnou závodní energií a atmosférou, kterou runczech prostě umí. Na startu tisíce běžců, známé tváře, prostě to se musí zažít. Ale už v koridoru jsem věděla, že to dám a že si chci závod užít. Vybíhala jsem s úsměvem a v dálce viděla vodiče na 2:10. Tentokrát jsem začátek nehrotila a vlastně jsem odběhla celý závod ve stabilním tempu, s úsměvem. Díky minutové chůzi jsem se vždy brzo rozběhla a měla sílu běžet až do cíle. Ještě na koberci jsem dva závodníky předběhla. Nebýt bolesti v lýtkách od 11 km, bylo by to špica. Čas jsem měla jen o dvě minuty horší než minulý rok. Trošku mě mrzelo, že jsem se nehecla a mohla mít osobák. Ale popravdě jsem se na hodinky moc nedívala. Až ke konci a to mi bylo jasné, že rekord nestihnu.
V cíli po zastavení křeč v lýtkách, že jsem si chtěla sednout na dlažbu. Dobelhala jsem se na první lavičku a tam mi po chvilce nabídla jedna slečna magnézko. Takovou bolest lýtek jsem ještě nezažila. Snažila jsem se to rozchodit, ale chvíli jsem sedět musela.
Ale mám ji, krásnou druhou půlmaratonskou medaili. Zaslouženě.
Tak příští rok třeba natrénuju na lepší čas. Uvidíme :-)