trénink - 9. měsíc /září/

1. TÝDEN - 2 x běh (10 km)
2. TÝDEN - 2 x běh (14,6 km), 1 x alpinning, závod 10 km Kamenný Újezd
3. TÝDEN  - 3 x běh (23,9 km), 1 x alpinning, závod 6 km Římov
4. TÝDEN - 2 x běh (10 km), 1 x alpinning
5. TÝDEN - 


1. TÝDEN /29. 8. - 4. 9. 2016/
PO -
ÚT -
ST - běh 5 km v kuse, 32:42 / tempo 6:31 / TF 147 - po doběhu alergicka reakce zrejme me postipala muchnicka, totalne otekle oci, dithiaden

ČT - včera mi se mi opět zvedla hodnota VO2 max ze 41,9 na 42,8 👍 mám z toho radost

PÁ -
SO - běh 5 km / 31:51 min. / tempo 6:21 / T F 155

NE -
Po dlouhé době jsem bohužel nesplnila 3 běhy týdně :-(
Mrzí mě to, ale tento týden byl hektický a ještě do toho jsem ve středu málem jela na pohotovost jak mi natekly oči, alergická reakce trvala do včerejška, takže jsem byla ospalá z prášků. V sobotu už jsem sice běžela, ale potom zase oslava, povinnosti týkající se začátku školy atd... prostě už to nebude co se týče času taková pohodička jako přes prázdniny. 

PLÁN NA ZÁŘÍ: je jasný, v úterý začíná opět alpinning a jinak zařadit 2-3 běhy týdně k tomu, to půjde. Chtěla bych zkusit postupovat dle rad bráchy.
17. 9. mám v plánu charitativní Římovský běh pro úsměv 6 km
NIGHT RUN 8. 10. v ČB mě láká a zároveň vůbec neláká. Nevím ještě jak se rozhodnu, jestli rychlou desítku (na kterou se necítím) nebo se přihlásím na 5 km s tím, že si to užiju - od toho tenhle typ závodu myslím je. Uvidíme, není to zrovna laciná záležitost.

2. TÝDEN /5. 9. - 11. 9. 2016/
váha 70,5 kg
PO -
ÚT - alpinning 60 min. (TF 128) 
ST - neplánovaně závod na 10 km za 59:23 !!! super, velká radost :-) dostala jsem diplom a stála poprvé na bedně na 3. místě za ženy v kategorii B (jen nutno dodat, že třetí ze třech)
 Grand Prix Kamenný Újezd 7.9.2016 - běh 10 km
5:56/km s velkou rezervou (chůze v obou stoupáních, těžký profil), nebyla ta rovinatá desítka

ČT -
PÁ - běh 4,6 km / tempo 6:27 / TF 153 pozdě večer, chvatala jsem kvůli tmě

SO -
NE -

3. TÝDEN /12. 9. - 18. 9. 2016/
PO - běh 13,3 km / 1:29:43 min. / tempo 6:44 / TF 157 - ranní běh - MŮJ REKORD! :-)

Bohužel tepovka vysoko, příště si jí musím ohlídat a zpomalit. Pro příště - první kilometry dávat hodně pomalu a vydržet to.

nové boty Nike Pegasus 33

ÚT - alpinning 60 min. ve vedru

ST -

ČT -
PÁ - lehký ranní běh 4,6 km / 32:08 min. / tempo 6:55 / TF 141

Dnes jsem vyzkoušela nové Nike Pegasus 33, jsou užší než Vomero a také docela rozdílné. Klenba je jinak tvarovaná. Při běhu jsou příjemné a pohodlné, nikde netlačí a nejsou tolik měkké, noha v nich mě nutí tolik nezůstávat na místě, ale být rychlejší :-)) Dle reklamy prý létat jako Pegasus :-))

váží pouhých 244 gramů,  rozdíl pata/špička je 8 milimetrů

SO - závod 6 km Římovský běh pro úsměv - 39:15 min. / tempo 6:14 / TF 163

z

NE -

4. TÝDEN /19. 9. - 25. 9. 2016/
PO -
ÚT - alpinning 60 min.
ST -
ČT -
PÁ - běh 5 km / 33:59 min. / tempo 6:47 / TF 151

SO - běh 5 km / 35 min. / lehký běh s Martinem / tempo 7:08 / TF 129
NE -


5. TÝDEN /26. 9. - 2. 10. 2016/
váha 69,5 kg
PO - běh 5 km / 32:19 min. / tempo 6:16 / TF 156 - jeden rychlý km 5:18

ÚT - alpinning 60 min.
ST -
ČT - běh 5,35 km / 34 min. / tempo 6:21 / TF 151 - dva rychlé km
PÁ -
SO - běh 10,32 km, 1:10:01 min. / tempo 6:47 / TF 150

NE -

Za září uběhnuto zatím km celkem: 68,8 km
Celkem od ledna je to 511 km!!

závod Římovský běh pro úsměv 17. 9. 2016 - 6 km

Po týdnech veder přišlo sobotní upršené ráno 17.9. a kalendář mi hlásil, že mám naplánovaný a předregistrovaný nadační závod Římovský běh pro úsměv na 6 km.
Do oken bubnoval vydatný déšť a nechystal se ustat. Přes Messenger jsme se domlouvaly s kamarádkou a bývalou spolužačkou ze ZŠ Irenou, že se chystáme s celou rodinou a jestli se počasí nakonec umoudří, vyrazíme.
Ještě před obědem jsem nevěděla jestli pojedeme nebo ne, pralo se to ve mě, protože doma žádné ovace z cesty nebyly. Nakonec jsme před půl druhou přece jen vyrazili do Římova.
Dojeli jsme právě včas. Terezka mohla běžet dětský závod 2x kolem fotbalového hřiště a nakonec běžel lehkým klusem i Štěpánek. Oba dostaly krásné medaile a tašky s drobnostmi.

Po dětských závodech se běžel 2 km pochod/běh a potom už konečně v 15,30 hod. došlo na hlavní závod 6 km. Byla jsem lehce nervózní, zobla jsem si ukrutně sladkou energii v podobě Kinder čokolády (už to příště neudělám, slibuji), kterou jsem v krku cítila celý běh. Díky Irče jsem se šla i já lehounce rozklusat a protáhnout (zavzpomínala jsem si jak mi brácha ukazoval abecedu atd.) a potom už se šlo na start. Moc velká účast nebyla, ale viděla jsem pár známých tváří z Kamenného Újezdu. Krátké seznámení s tratí - poběžíte po modrých fáborcích, kvůli dešti je trochu pozměněná trať, takže dále po červenobílém značení přes ztrouchnivělou lávku, bude tam trošku bahno, taky před koncem u chaty zaštěká pes atd. atd. :-))

Trasu jsem neznala, jen jsem věděla, že mám čekat nějaký ten kopec. Těšila jsem se na hezkou přírodu a lesní cestu. Po tom asfaltu krásná změna.
S Irčou jsme to rozběhly spolu a překvapivě bez předchozí domluvy jsme spolu běžely celou dobu, navzájem se povzbuzovaly a podporovaly. Bylo to fajn, kopce už pro mě nebyly tolik neznámé a nepřátelské jako v jiných závodech, ale stejně mi daly pěkně zabrat. V druhém jsme přešly chvilku do chůze, možná proto, že jsme se inspirovaly běžkyní před námi, ale jinak jsme se s kopci praly statečně. Dokonce jsme cestou předběhly jednu paní, pár kluka s holkou a dvě slečny, byl to fajn pocit.
Potom při nečekaná zrada v podobě mizerné cesty... dlouhý úsek byl zasypán kameny, to jsem ještě nezažila. Bála jsem se o kotníky, moc se v tom běžet rychle nedalo, občas jsme přeběhly vedle do lesa do bahna a zase zpět na kameny. Litovala jsem bosého běžce před námi, ale i tak nám utekl. Po úseku kamení, který byl hodně dlouhý, přišel kopec dolů v bahně přes kořeny stromů, taky lahůdka. Musela jsem tyto úseky opatrně, nechtěla jsem si zvrtnout nohu. Klouzalo to jen chvilku a potom už závěrečné stoupání do mírného kopce. Stejné složení nás zase předběhlo, jen paní už zůstala za námi. V kopci už jsem měla plíce někde na útěku, ale zvládly jsme to! Nahoře čekal Martin s dětmi - dle vyprávění to působilo asi jako těžká pohoda, kdy dost lidí kopec vycházelo. Povzbuzovaly jsme se s Irčou do poslední části směrem k hřišti a tam už byla vidět cílová branka. Ještě focení od Irči Tomáše a potom už poslední krušný kousek na hřišti, který mi silně připomínal Dubenský běh. Tentokrát jsme si dokonce zasprintovaly a předběhly slečnu. Cíííííl, samozřejmě jsem si nevypnula hned Band2, radost a euforie byla silnější. Krásný pocit ze závodu, z kopců, kamenů, bahna, kořenů, lesa a zase kopce... Byla to makačka, ale zážitek.

Jsem ráda, že jsem běžela a Irča byla skvělá spoluběžkyně :-) Bez ní bych na závod zřejmě nejela, ale stálo to za to! Dostala jsem krásnou medaili a pohled na zabahněné Nike Vomero mě pobavil :-)

Je pravda, že čas nebyl žádný úžasný. A když jsem namátkou koukla při druhém km na tempo, tak jsem byla zklamaná. Přitom jsme běžely krásně, ale byla to náročná trať, nedá se srovnávat s rovinatým závodem. Rezervy v kopcích tam stále jsou a vím o nich... Takže cílový čas byl něco přes 39 minut. 
Doufám, že celkově vybraná částka pro nemocného Matouše byla dostačující. Organizace byla fajn, po druhém km byla dokonce občestvovačka! :-) s kelímky vody. Jen na vyhlášení a zřejmě nějaké slosování čísel jsme nečekali.

fb Římovský běh pro úsměv

Celkově běželo 27 chlapů a 22 žen.

závod Grand Prix Kamenný Újezd 7.9.2016 - 10 km

Tento závod je pro mě výjimečný z více důvodů. Jedním z nich je, že to byla téměř spontánní akce po telefonu od "svého kouče :-)" bráchy, že se dnes pořádá v Kamenném Újezdu závod na 10 km a je to výborná příležitost k tréninku. Docela rychle jsem souhlasila, slíbil mi totiž, že poběží se mnou, protože nechce závodit a šetří síly na sobotu do Třeboně. Takže jsem se začala psychicky připravovat na 18. hodinu. Bylo mi jasné, že na takové akce žádní amatéři nechodí a poběžím mezi posledníma, ale byla to výzva, vyzkoušet si to. Stejně jsem ten den měla v plánu jít běhat. Koukla jsem se v rychlosti na výsledky z minulých ročníků a spadla mi čelist, všechny ženské to daly do hodiny, jedna poslední minutu po. Můj nejlepší zaběhnutý čas byl 1:06 a to jsem několikrát přešla do chůze.

Na 17,15 hod. jsem byla domluvená s bráchou, že mě vyzvedne autem u baráku, v 16. hod. jsem si dala sladkou musli tyčinku Corny a banán, v 17 hod. kafe. Nohy jsem měla všelijaké, ty 2 týdny před jsem toho moc nenaběhala, jen 5 km trasy, den před alpinning. Cestou jsem se dozvěděla, že to není rovinatý terén, ale nějaké kopečky, hlavně poslední 2 km do kopce. No zpracovala jsem to v sobě a snažila jsem se nebýt nervózní jako vždycky. Stejně jsem byla :-) Ale už ne tolik jako na závodech předtím.

No v Kameňáku mi došlo, že je to přesně jak jsem si myslela. Pouze zapálení běžci borci a ženské s formou úplně někde jinde. Ale co, zabojuju. Přece to nemůžu vzdát a zdrhnout :-) Sama bych na takový závod nepomyslela a ani se neodvážila. Zaregistrovali jsme se, startovné tuším bylo za 120,- Kč, dostala jsem číslo 60, brácha 61. Měli jsme asi 20 minut času, takže mi ukázal běžeckou abecedu (do té doby pro mě neznámá, ale parádní věc), trochu jsme se proběhli na krátké úseky (mé obavy, že spotřebuji energii byly asi zbytečné, opravdu se zdá, že to spíše prospěje k rozehřátí), protáhli se a potom už se šlo do úzkého koridoru na start.
Vtipné bylo, že jsem se zeptala nejstaršího závodníka jestli je v půlce občerstvovačka s vodou a on s úsměvem odpověděl - to néé, vždyť je to jen 10 km :-))
Start. Běželo se z kopce (aha, tak tohle mě čeká na konci), všichni vystřelili jako střely, předtím domluvené pomalé tempo padlo za vlast, běželi jsme rychle tempo 5,17, ale dolů to šlo snadno, potom rovinka, nějaké stoupání, kopec... krásné  počasí, sluníčko už bylo nízko, kolem pole s balíky slámy, koně, nějaké vesnice... parádní.
Na (pro mě) prudčím kopci jsem musela přejít do chůze. Stále jsem si říkala, že musím šetřit síly, že to není 5 km, ale jednou tolik... možná jsem to měla i v hlavě, že kopce neběhám, ty ostatní mírnější úseky jsem určitě vyběhnout mohla a nezastavovat, no ale... po kopci byla nějaká hospůdka a brácha se nabídl, že skočí koupit pití. Běžela jsem dál a za chviličku mě doběhl se studenou flaškou vody (vtipné, že si při závodě odběhne koupit pití a to mu prý nabízeli i pivo), voda mi docela dodala energii a ochlazení, bylo to příjemné a trošku trapné zároveň jakou mám péči a hlavně už jsme začali potkávat první běžce borce co se vraceli stejnou trasou zpět do cíle, všichni samozřejmě makali a bez vody.

Ze začátku jsem měla před očima jedinou ženskou v dohledu, kterou jsme chtěli zkusit dohnat, ale to se nedalo. Napálila to moc rychle a bohužel jsem běžela celý zbytek sama, před sebou nikoho, jen s trpělivým bráchou fotografem, který fotil běžce v protisměru. Občas jsem mu vlezla před záběr, fotil i mě, dokonce natočil krátké video. Měla jsem skvělou péči a táhl mě dál. Na 5 km otočka a cesta zpět, to už jsem věděla co mě čeká. Příjemný kopec dolů, kde jsem se snažila nabrat čas, kopec nahoru, rovinka a mírné stoupání....3 km před cílem jsem musela nějak zaměstnat hlavu, aby mi nepodsouvala myšlenky, že už nemůžu. Bráchu jsem poprosila ať něco povídá, takže mi vyprávěl o rodině, jak šli kluci do školy, mladší do první třídy a tak... o mamky oslavě. Díky tomu utekly 2 km docela pohodlně a potom už byl poslední km, připravovala jsem se na větší kopec, ale docela to šlo, žádné velké stoupání jako v Rudolfově, takže jsem se šetřila trošku zbytečně moc (žádná bolest to nebyla), no ale byla jsem ráda, že už vidím před sebou cíl. A stalo se to co jsem si tajně přála a nedoufala v to, doběhla jsem do hodiny!!!! Jupííí, díky brácho, že jsi vydržel poslouchat moje fuňění, fňukání a dotáhl mě k času 59:23 min. Skvělý pocit.

Dokonce jsem díky malé účasti žen v kategorii B stála na bedně na 3. místě. Dostala diplom a sklenici medu. Za mnou už doběhli jen tři důchodci, ale nevadí :-)
Hlavně to byl můj první závod na 10 km a s krásným časem do hodiny.

3. místa

až na ten překlep v ročníku :-)