Tento závod jsem nevěděla do poslední chvíle zda poběžím. Nejdříve jsem se registrovala na 10 km, potom registraci zrušila (po uběhnutí pod hodinu v Kameňáku) a přihlásila se na pětku. I tu jsem nakonec zrušila. Nechtělo se mi do tmy s čelovkou. Ale závod se blížil a mě to prostě nedalo. Jak jinak, už jsem tušila, že si to nenechám ujít. Nikdo ze známých nechtěl a já se nakonec rozhodla, že pokud v sobotu nebude pršet, dojdu se tam ve 14 hodin registrovat. Bylo mi líto, že jsem nedostala dárkový baťůžek jako online zaregistrovaní, pouze číslo, čip na botu, náramek a plechovku Redbullu.
Registrace na místě stála 400,- kč.
Měli jsme doma rodinnou oslavu, takže jsem si doslova odskočila od dortu a chlebíčků :-) Venku byla pěkná kosa,vzala jsem si pouze triko s dlouhým rukávem a běžeckou mikinu, dlouhé legíny. Švagr mi nakonec půjčil slušnou čelovku, do kapsy jsem dala mobil, pár drobných, klíče a vyrazila sama v 18 hodin na náměstí. Měl tam být ještě kamarád Tomáš a Marcela ze Soběslavi, tu jsem před startem stihla potkat a pozdravit, ale Tomáše vůbec. Byla neuvěřitelná kosa, litovala jsem, že nemám nějakou starou mikinu, kterou bych před startem odhodila do koše. Docela hazard se zdravím, ale na náměstí už hrála hudba a začínala rozcvička, teplota byla najednou snesitelnější. Bohužel jsem ji nestihla, protože jsem stála v dlouhé frontě na záchody.
Přišla jsem až po rozcvičce, když jsme se měli řadit do koridoru. Stoupla jsem si více dopředu a poskakovala, různě se snažila zahřívat. Časomíra jim nešla, potom se ještě vyfoukl oblouk nad hlavami běžců za mnou, takže čekání dlouhé, nervozita začala pracovat víc a víc. Opět jsem si říkala co tam dělám, ale tentokrát jsem měla v plánu si to užít, běžet pro radost, dát to čistě pro svůj dobrý pocit. Rozsvítili jsme čelovky, ruce vzhůru do kamer a foťáků a potom už odpočítávání a start v 18:30. Krásná atmosféra při rozběhu a potom už mě pohltil dav, předbíhat se moc nedalo celý Hájíček. Nejkrásnější byl úsek kolem Vltavy, kdy už ti nejrychlejší běželi zpět po druhém břehu a všude samá světýlka. Stejným pohledem jsem se pokochala i já na druhé straně....těch lidí za mnou bylo strašně moc, krásná hra světel, lidé houkali, užívali si to. Zima na dýchání mi překvapivě vůbec nevadila, běželo se mi lehce, neklouzalo to, většinou bylo sucho až na pár bahnitých úseků ve Stromovce. Na hodinky a tempo jsem se koukala jen dvakrát do 3. km, abych zjistila, že tempo mám pod 6, takže dobrý. Můj cíl bylo uběhnout to do 30 minut, neočekávala jsem žádný rekord.
Chtěla jsem běžet za někým, což se mi moc nedařilo, lidí bylo moc. Ale celkově jsem měla dobrý pocit, že těch 5 km je v pohodě, že to zvládnu krásně. Libovala jsem si, že jsem se nerozhodla pro desítku. Takže žádná krize nepřišla, užila jsem si trasu (až na ten rozhoupaný most u plovárny, ten byl hnusnej) až do konce...kolem Potrefené Husy ke Klice, kolem Masných krámů, Českou ulicí až na náměstí do cíle. Tentokrát už to pro mě nebylo tak daleko (super pocit, že už bych dokázala závodit i dva okruhy). Krásný závod, mohla jsem klidně jít ještě více tzv. na krev, ale i tak jsem měla tepovku vysokou. Makala jsem a v cíli čas 27:37! Super, rekord!
Reálný čas dokonce 27:28 :-) V cíli jsem se sešla s Tomášem, který běžel za 27:36. Zvláštní, že jsem ho celou dobu nezahlédla. Alespoň jsme se v cíli společně vyfotili :-)
Ještě si musím poznamenat, že ve Stromovce byla občerstvovačka s vodou (v rychlosti jsem si srkla z kelímku) a v cíli bohatý stůl. Toho jsem si všimla až při odchodu a vzala si alespoň z velké nabídky dobrot kousek makového závinu a banánu.
Parádní zakončení mého prvního běžeckého roku. Mám velkou radost a určitě příští rok půjdu znovu. Po závodě jsem se chtěla ještě dívat na start desítky, ale byla kosa a já zpocená bez bundy, takže mi nezbývalo než běžet domů. Na oslavu jsem si dala ještě Birella a dvě skleničky červeného vína :-)
Celkově běželo Avon běh 5 km 477 lidí a umístila jsem se 126.
Ženy v mé kategorii 24 let a více
224 a umístila jsem se 32.
